Jak se EU snaží regulovat internet

V dnešním světě je internet jednou z hlavních hnacích sil společenských změn. Svým designem je internet otevřený, globální a nezávislý na tradičních regulačních hranicích.

Kvůli jeho globální povaze nejsou národní vlády dostatečně vybaveny k tomu, aby internet adekvátně regulovaly. Ale samozřejmě je nerozumné (a nebezpečné) nechat online aktivity běžet bez nějaké regulace.

Evropská unie (EU) je jedním z nejvýznamnějších přispěvatelů k regulaci internetu. Podívejme se zpět na dřívější pokusy EU zavést určitou regulaci do online světa a na to, jak budou utvářet internet.

1. Nařízení o otevřeném přístupu k internetu

The Nařízení o otevřeném přístupu k internetu vstoupila v platnost v dubnu 2016 a byla aktualizována v červnu 2020. Toto nařízení zavedlo práva jednotlivých evropských občanů na spravedlivý přístup k internetovému obsahu a službám podle vlastního výběru.

Rovněž uložil poskytovatelům internetových služeb, aby uplatňovali zásadu nediskriminačního řízení internetového provozu. S výjimkou výjimečných okolností nebylo poskytovatelům internetových služeb dovoleno omezovat nebo tlumit internetový provoz zákazníků z EU.

2. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů

The Obecné nařízení o ochraně osobních údajů, neboli GDPR, vstoupila v platnost v květnu 2018. Jde o široký zákon, který občanům EU poskytuje významnou kontrolu nad jejich údaji. Stanoví pokyny pro ochranu, uchovávání a přenos údajů občanů EU.

Toto nařízení rozšiřuje definici osobních údajů a nařizuje, aby společnosti získaly oprávnění uživatele před sdílením údajů s třetími stranami. Rovněž vyžaduje, aby internetové podniky spolupracovaly s jakoukoli žádostí občana EU o vymazání nebo aktualizaci nepřesných údajů. Musí také oznámit uživatelům do 72 hodin jakékoli porušení dat.

Máme hloubkové vysvětlení GDPR a jeho důsledkůa také jsme vysvětlili jak vám GDPR může pomoci identifikovat škodlivé stránky.

3. Zákon o digitálních trzích

The Zákon o digitálním trhu, nebo DMA, je navrhovaná legislativa, která se přímo zaměřuje na Big Tech společnosti nebo "vrátné". Dotkne se pouze společností v hodnotě více než 75 miliard eur a mají alespoň 45 milionů uživatelů měsíčně.

Tato legislativa je pokusem udržet na uzdě velké technologické společnosti rozvíjející monopolní moc a související omezení uživatelské zkušenosti. Zákon má asi 20 pravidel, která se zaměřují na vnímané protisoutěžní chování těchto firem. Společnosti by byly sankcionovány za nedodržení pokut až do výše 10 % jejich celosvětových příjmů.

DMA má zásadní důsledky pro Big Tech. Pokud například návrh zákona projde, pověří Apple, aby otevřel App Store pro alternativní platební aplikace, nebo bude riskovat pokutu. Chatovací aplikace, jako je WhatsApp, Facebook Messenger a iMessage, by musely být interoperabilní mezi sebou navzájem a s konkurencí.

Google by také musel nabízet alternativy ke svým vlastním službám na chytrých telefonech Android a Apple bude muset umožnit uživatelům iOS smazat Safari a další proprietární aplikace a služby.

4. Zákon o digitálních službách

The Zákon o digitálních službách, neboli DSA, je sesterským zákonem DMA a je to nařízení, které se konkrétně zaměřuje na online platformy. Online platformy se rozrostly do velkých společných míst pro setkávání nápadů, zpráv a výměny zboží a služeb.

Ale každá z těchto platforem má jiná pravidla řízení a záhadné algoritmy, takže uživatelé jsou vystaveni každému jejich rozmaru. Účelem zákona o digitálních službách je jasně stanovit práva uživatelů a povinnosti online platforem.

Stejně jako v případě DMA budou mít větší organizace v rámci DSA více povinností. Nejvíce by byly zkoumány největší společnosti, jako jsou Meta a Google, které mají v EU nejméně 45 milionů uživatelů.

Zákon o digitálních službách stanoví celoevropské předpisy pro fungování sociálních sítí a tržišť. To zahrnuje směrnice o reklamě a předpisy o prodeji nelegálního zboží nebo služeb na online tržištích. Podle DSA jsou velké online platformy také povinny poskytovat alespoň jeden systém hodnocení založený na algoritmu, který není založen na profilování.

Nejdůležitější je, že DSA bude vyžadovat velké online platformy, jako je Facebook a Instagram, aby byly jejich algoritmy pro uživatele transparentní. Zakáže také „temné vzory“ nebo manipulativní rozhraní navržená tak, aby ovlivnila rozhodnutí uživatelů.

Potenciální dopad nařízení EU

Nyní, když jsme prošli zákonitostmi, je třeba odpovědět na jednu důležitou otázku. Jak bychom měli očekávat, že tyto zákony přebudují internetový prostor?

1. Lepší ochrana dat pro spotřebitele online

Vzhledem k tomu, že internetové společnosti nadále zacházejí s uživateli jako s produkty na prodej tomu, kdo nabídne nejvyšší nabídku, zůstává ochrana osobních údajů nepolapitelným cílem.

Kromě dodržování zákonů EU v Evropě mohou být společnosti nuceny nabízet uživatelům po celém světě práva k datům vyžadovaná zásadami. Alespoň z důvodu jednoduchosti či jednotnosti.

Podle BBC, Apple tvrdí, že ustanovení v DMA budou vytvářet problémy se soukromím a bezpečností pro jeho uživatele. I když to není úplně neopodstatněné, jde o očekávanou reakci. Úplné přijetí však může ušetřit náklady a zjednodušit dodržování předpisů společnostmi, protože nebudou muset upravovat požadavky na soukromí podle regionu.

To znamená, že mimoevropští uživatelé by mohli mít prospěch z ochrany údajů, kterou tyto zákony EU poskytují.

2. Zvýšená interoperabilita

Podle DMA musí být nezávislé aplikace a služby interoperabilní. To efektivně vyrovnává podmínky pro velké a malé platformy, což je dobrá věc.

Existují však skutečné obavy o bezpečnost jako např oslabené šifrování, což by mohlo ohrozit soukromí uživatelů a učinit úsilí EU kontraproduktivní.

3. Potenciál pro cenzuru

A konečně, tato nařízení mohou omezit růstový potenciál technologických společností, zejména těch evropských. Přidaná nařízení by je mohla znevýhodnit vůči společnostem mimo EU. S přibývajícími předpisy EU o obsahu mohou být internetové společnosti nuceny cenzurovat obsah pro své evropské uživatele.

Měl by být internet hlídán?

Jak se internet stal větší součástí našich životů, vlády si uvědomují obrovskou sílu, kterou internetové společnosti nashromáždily. Umožnění monopolu na tak životně důležitý společenský nástroj je nezdravé, a proto je úsilí EU zásadním krokem k zachování spravedlivé hospodářské soutěže a suverenity uživatelů s pokrokem internetu.

Kdo vlastní internet?

Přečtěte si další

O autorovi