Distribuce GNU/Linux potřebují během instalace bootloadery. Tyto zavaděče jsou zodpovědné za načítání systémových souborů, které se spouštějí při instalaci libovolné distribuce GNU/Linux. Pokud vyvíjíte jakoukoli distribuci GNU/Linux, možná budete muset pracovat s bootloadery, aby si ji uživatelé mohli nainstalovat do svých systémů.

Jedním z takových bootloaderů je Syslinux. Existuje několik typů Syslinuxu, z nichž každý je určen pro určitý souborový systém. Zde je vše, co potřebujete vědět o bootloaderech Syslinux, včetně toho, jak je nainstalovat.

1. SYSLINUX

SYSLINUX je varianta Syslinuxu pro Souborové systémy FAT. Toto je také nejstarší typ zavaděče Syslinux. Podporuje souborové systémy FAT12, FAT16 a FAT32. Pokud používáte Windows nebo DOS, SYSLINUX je ten, který byste měli zvolit.

Struktura SYSLINUXu

Pokud si stáhnete SYSLINUX pomocí zrcadlové odkazy, získáte komprimovaný archiv. Když otevřete tuto složku, uvidíte bios adresář uvnitř. Pod touto složkou jsou mbr a jádro adresáře.

Ve fázi spouštěcího sektoru disku potřebujete soubor

instagram viewer
mbr.bin soubor umístěný v /bios/mbr adresář. Uvnitř /bios/core adresář, můžete vidět ldlinux.sys soubor, který je základním souborem SYSLINUX.

ldlinux.sys potřebuje ldlinux.c32 soubor do práce. Proto, ldlinux.c32 a ldlinux.sys musí být ve stejném adresáři.

Ostatní soubory musí být také v aktuální cestě k adresáři nebo podadresářích aktuální cesty k adresáři. Můžete se podívat na syslinux.cfg konfigurační soubor pro toto. Musí být v aktuální cestě k adresáři a tento soubor budete muset vytvořit sami.

Volitelně můžete najít pluginy, soubory nápovědy a další konfigurační soubory v nadřazeném adresáři.

Instalace SYSLINUXu

Umístění instalačních souborů SYSLINUX podle systémů můžete vidět v tabulce níže:

Okna Linux DOS
  • Soubor syslinux.exe pod win32 adresář je pro 32bitové Windows
  • Soubor syslinux64.exe pod win64 adresář je pro 64bitový systém Windows
  • Soubor syslinux umístěný v linux adresář
  • Soubor syslinux umístěný v dos adresář

Výchozí příkazy, které můžete použít k instalaci SYSLINUXu na disk, jsou následující:

# Pro 32bitové Windows s DOSem
syslinux -m -a -d <adresář><rozdělit>
# Pro 64bitové Windows
syslinux64 -m -a -d <adresář><rozdělit>
# Pro Linux
syslinux -i <rozdělit>

2. EXTLINUX

Zavaděč EXTLINUX podporuje systémy souborů ext2, ext3, ext4, btrfs, FAT12, FAT16, FAT32, NTFS, XFS, HFS a UFS. Pracovní logika a struktura souborů EXTLINUX je úplně stejný jako SYSLINUX. Je jen pokročilejší z hlediska podpory souborového systému a má několik dalších funkcí.

EXTLINUX je dobrá volba, pokud chcete nainstalovat jádro GNU/Linux na tvém počítači. Nejprve můžete nainstalovat EXTLINUX a okamžitě umístit jádro GNU/Linux na tento oddíl.

Další podrobnosti, které byste měli vědět, EXTLINUX je dostupný od verze 3.00 Syslinuxu. Také ti, kteří používají různé verze, by měli vědět, že do EXTLINUXu přišla podpora ext4, btrfs, FAT12, FAT16 a FAT32 ve verzi 4.00 podpora NTFS ve verzi 4.05, podpora XFS ve verzi 5.00 a podpora UFS s HFS ve verzi 5.00.

Struktura EXTLINUX

Stejně jako SYSLINUX je základním souborem EXTLINUX ldlinux.sys. Platí zde také pravidla specifikovaná v SYSLINUX ohledně adresáře základního souboru. Na rozdíl od SYSLINUX je konfigurační soubor pro EXTLINUX extlinux.conf.

Instalace EXTLINUX

Pokud jste si stáhli nejnovější verzi Syslinuxu, najdete instalační soubor v /bios/extlinux složku. Tento soubor můžete použít s určitými možnostmi příkazového řádku.

Pro instalaci bootloaderu můžete použít následující příkaz:

extlinux --install <aktuální-cesta-adresáře>

Další parametry, které můžete použít, jsou:

# Aktualizace nainstalovaného svazku
extlinux --aktualizace <aktuální-cesta-adresáře>
# Instalace na oddíl RAID
extlinux --raid --install <aktuální-cesta-adresáře>
# Aktualizace nainstalovaného oddílu RAID
extlinux --once /initrd.img root=/dev/sda0 initrd=initrd.img vga=794 /boot/extlinux

V EXTLINUXu můžete snadno provést jakoukoli počáteční specifikaci z příkazového řádku. Tento systém se nazývá Vektor pomocných dat (ADV). Jak jej používat, můžete vidět na následujících příkladech:

# Příklad --jedno použití
extlinux --once /initrd.img root=/dev/sda0 initrd=initrd.img vga=794 /boot/extlinux
# Je provedena jediná počáteční specifikace a chcete tento stav odstranit
extlinux --clear-once <aktuální-cesta-adresáře>
# Pokud je EXTLINUX nainstalován na oddílu RAID-1 (doporučeno), musíte resetovat ADV, aby se vymazala počáteční specifikace
extlinux --reset-adv <aktuální-cesta-adresáře>

Některé funkce EXTLINUX

Na rozdíl od SYSLINUXu má EXTLINUX přístup k libovolnému adresáři na úložné jednotce. Pojmenování adresářových cest je stejné jako v GNU/Linuxu. Pokud neexistuje "/", EXTLINUX používá aktuální adresář. Můžete použít cestu k adresáři o délce až 511 znaků.

EXTLINUX také podporuje aliasy. Tyto aliasy byste však neměli uchovávat příliš dlouho, protože byste se mohli zaseknout v bloku cesty. Při použití aliasů stačí pojmenovat adresáře typu Linux.

3. ISOLINUX

Pokud se chystáte používat Syslinux pro CD a DVD, měli byste být obeznámeni s ISOLINUX. Ale v dnešní době jsou USB častější než CD a DVD. Proto je využití ISOLINUXu menší než u jiných typů Syslinuxu.

Co potřebujete k instalaci ISOLINUX

Chcete-li nainstalovat ISOLINUX, musíte si nejprve stáhnout Syslinux. K instalaci ISOLINUXu budete potřebovat software, jako je vypalovačka CD nebo DVD. Pokud budete používat disky DVD, vypalovačka DVD musí podporovat vytváření spouštěcích disků. Všimněte si, že pokud ISOLINUX vypálíte na nepřepisovatelné CD nebo DVD, možná nebudete moci své CD znovu použít. Proto má smysl k tomu použít přepisovatelné CD.

Struktura ISOLINUXu

The jádro adresář ukládá isolinux.bin soubor. Pokud se chystáte vytvořit obrázek, potřebujete také bota.kat soubor.

Aktuální adresář musí obsahovat konfigurační soubory ISOLINUX, jmenovitě isolinux.cfg nebo syslinux.cfg. Tento soubor se nevytváří ani nekopíruje během procesu instalace, takže musíte ručně provést potřebné úpravy. Pokud tento soubor není nalezen, ISOLINUX se pokusí otevřít obraz s názvem Linux bez parametrů a vyvolá chybu, že obraz nebyl nalezen.

ISOLINUX vs. mkisofs

Chcete-li vytvořit obraz ISOLINUX CD, můžete použít program mkisofs. Ujistěte se, že používáte nejnovější stabilní verzi nástroje.

Příklad použití mkisofs je následující:

mkisofs -o <iso-image-to-create> -b <aktuální adresář>/isolinux.bin -c <aktuální adresář>/boot.cat -no-emul-boot -boot-load-size 4 -boot-info-table <adresář-souborů-a-adresář-k-umístění-do-obrazu>

Jak je zřejmé, nemusíte výše uvedený příkaz používat tak, jak je. Tyto parametry můžete použít i samostatně.

Pojmenování souborů Podporováno systémem ISOLINUX

V ISOLINUX jsou oddělovací znaky v adresářových cestách ve formátu UNIX a používají se rozřezat (/) charakter. Jediný / označuje aktuální adresář ISOLINUX. V ISOLINUX musí mít cesty k adresářům maximálně 255 znaků. Používá pouze pojmenování souborů ISO 9660 a je nutné použít úroveň jedna (8,3 znaků) nebo úroveň dvě (31 znaků) normy ISO 9660.

Kromě toho byste měli mít na paměti několik věcí:

  • Samostatné soubory ISOLINUX, typ s mezerami, logický blok a podporovaná velikost sektorů je pouze 2048 bajtů
  • Při připojování obrazu nainstalovaného ISOLINUX v GNU/Linux musíte přidat soubor norock, nojoliet atributem -Ó parametr k příkaz mount
  • Pokud má počítač problémy s otevřením ISOLINUX, použijte isolinux-debug.bin namísto isolinux.bin při instalaci ISOLINUX. Tímto způsobem můžete vidět chybové zprávy.

ISOLINUX pro pevné disky

ISOLINUX podporuje více obrazů ISO od verze 3.72. Můžete použít isohybridní nástroj k vytvoření více obrazů ISO z obrazu CD nebo DVD s nainstalovaným ISOLINUX.

Jeho použití je následující:

isohybridní <název-souboru s obrázkem>

S tímto procesem se však velikost souboru obrázku zvětší v průměru o 1 MB.

4. PXELINUX

PXELINUX je typ Syslinuxu používaný k načtení operačního systému ze serveru TFTP. Je to pro pracovní stanice, které pracují bez diskového svazku. Pomáhá při instalaci síťového adaptéru PXE (Pre Execution Environment) ze serveru využívajícího protokoly BOOTP nebo TFTP s DHCP.

Chcete-li používat PXELINUX, potřebujete server BOOTP nebo TFTP a zaváděcí počítač z jiné sítě nebo virtualizačního softwaru.

Struktura Pxelinuxu

V adresáři serveru BOOTP nebo TFTP je soubor jádra pxelinux.0 musí být umístěn v kořenovém adresáři. Pokud jste si stáhli nejnovější verzi, tento soubor je in /bios/core. Také konfigurační soubor PXELINUX je pxelinux.cfg. V aktuálním adresáři můžete najít volitelné pluginy, soubory nápovědy, obrázky a další konfigurační soubory.

Typ zavaděče Syslinux závisí na vašich cílech

Abyste mohli používat svou distribuci GNU/Linux na jiných zařízeních a pohodlně ji nosit, potřebujete bootloader. Syslinux je jen jedním z těchto bootloaderů. V závislosti na zamýšleném případu použití a cílovém prostředí si můžete vybrat jednu z variant Syslinuxu.

Navíc se tyto typy Syslinuxu budou lišit v závislosti na tom, kam a jak přesunete svou distribuci GNU/Linux nebo jádro. Kromě Syslinuxu můžete jako alternativu použít i jiné bootloadery.